mám od sebe děti 16 měsíců. Kluk je starší. Uspávám je obě společně u písničky. Nenapadlo by mě uspávát každé dítě zvlášť když si malá vyžaduje pozornost a syn chce jíst, prostě si ji vezmu do náruče a je to :). Tak je to se vším, když jsme na pískovišti a holce se nechce spát, vezmu si ji do klokanky a hraju si s klukem /v rámci možností, pochopitelně:)/. Když je holka hladová a kluk se "omylem" podělá do plen, jakože to dělá velmi rád, má přednost syn a jdu ho umýt. Nechci přece opruzelý zadeček. Miluju je obě stejně a denně dostanou ode mě minimálně 100 pusinek. Ani by mě nenapadlo "ztratit" jedno z dětí z důvodu toho, že je to náročné. Ano, je, ale já to prostě ZVLÁDÁM . A věřim, že bych zvládla v pohodě i třetí dítě, ale takhle mi to stačí všem pevné nervy a budte silné, protože za chvíli vám vaše ratolesti odrostou a vám by mohlo být líto, že jste se věnovali více jednomu... nemluvim o tom, jak to asi snáší to "méně milované"....