když bylo synovi necelý rok zjistila jsem že jsem těhotná a ted mame dva kluky rok a pul po sobe (druhy se narodil dřív). MOmentalne jsou jim 2a čtvrt a 9 měsíců...ale myslím, že nejhorší máme úslěšně za sebou.
Musím s autorkou ve všem souhlasit, škoda, že více nerozvedla PŘIPRAVIT SE NA NEVHODNÉ CHOVÁNÍ DRUHÉHO.
Sice jsem staršího během těhotenství připravovala na miminko jak se dalo a bylo to díte kolektivu, takže stále mezi detmi a jinými miminky, ale co se stalo po narození mladšího!!!!!!!!!!!!!!!! Na to jsem nebylo připravná ani v nejmenším. Několik 20 a více minutových histerických scen, ničení všeho možného, dělání naschválu, sabotování naprosto všeho..to je jen stručný výčet, čím jsme si všichni prošli...NAŠTĚSTÍ: to trvalo jen 6 týdnů, protože díky internetu jsem si po neuspěšných metodách (vysvetlovaní, slibovani, nadavani, přes zadků a zavíraní do pokoje) načetla JAK NA NĚ!!!! Prostě mí tpochopení pro velkou životní změnu, které díte v roce a pul prostě nepochopi za 5 minut, ignorovat vztek a zuření protože jak jsem zijistila: I NEGATIVNI POZORNOST JE POZORNOST!!! a hlavně se snažit aby se jeho hnev, když už je, obracel proti Vám, a ne proti mladšímu sourozenci (prostě se zlobí na Vás, že jste mu nedovolila skákat mladšímu po hlavě a ne na mladšího, který ho za to nebude mít rád apod) Všem spolumatkám přeji sílu, důslednost a pevne nervy...ono to pujde....dnes mají báječný vztah a opravdu se milují, mladší na staršího vzhlíží jako na ikonu a starší o něj pečuje - PO SVÉM (pujčuje mu své šroubky, které ukrad tátovi a které si mladší ihned vehemntně strká do pusy, rve mu do pusy dudlík, nevadí že opačně poutkem dovnitř, češe mu jeho pleš apod) ALE JE TO NÁDHERNA - NIKDY BYCH NEMĚNILA