Měli jsme dvě děti přesně rok po sobě, když se narodilo druhé dítě, to první ještě nechodilo. Neměli jsme automatickou pračku, o jednorázových plenách nemluvě. Praní plínek zabralo denně tak tři hodiny, než se všechno vyvařilo, vypralo, pověsilo a večer ještě hodina žehlení.Kašičky se vařily a ne že se otevře konzerva. Denně obléct dvě děti, sejít ze čtvrtého patra, strčit je do jednoho kočáru, půl hodiny z kopce do obchodu, pak tu stejnou cestu hodinu zpět, odnést do 4. patra nákup, děti, schovat kočár do sklepa,jít uvařit. Manžel chodil z práce až večer, ani o víkendu nebylo moc zvykem, že by pomáhal. Po 15 letech jsme měli třetí dítě, to byla pohoda. Už jsem měla automatickou pračku zvládnout jedno dítě po těch dvou byla úplně hračka. Mezitím jsem stačila plést, a přečetla jsem tal jednu knížku týdně. Když tak přemýšlím, jak jsem to mohla všechno stihnout, tak mě napadají jen dvě věci. Nebyly počítače a zbytečné debaty a taky mi bylo něci málo přes dvacet. To je člověk nejvýkonnější. O deset let by to už bylo asi horší. Vzpomínám na to období ráda.