Když čtu váš článek, připomíná mi to moje dítě. A pořád se bojím, jestli jí neškodím. Potřebovala bych radu, ale ta co mi dal doktor nám nepomohla.
Moje dcera, dnes jí je šest let, je také takové "pěkné dítě" od cca tří měsíců věku. Neříkám jí, že je tlustá, ale už jí to řekli ve školce tři kluci, takže jsme se dohodli, že sice není hubená, ale ani tlustá, ale na hranici a musíme to hlídat.
Nevím, jestli to také není cesta k bulimii nebo anorexii, protože ona sama zatím rozum nemá a strašně miluje sladké a nejradši by jedla jen to. Běžně odmítá jíst obědy a z nesladkých jídel jí jen špenát, brambory, a pizzu a těstoviny, ale jen určité druhy. Chléb a rohlíky jí, celozrnné jí nechutnají. Maso také nechce jíst. Sní mi zelený salát a rajčata. Udělaly jsme dohodu, že bude mít sladké snídaně ob jeden den, aby nějaké sladké měla a že další sladkosti během dne nebude, hlavně ne večer. Samozřejmě na jakékoli návštěvě se sladkým nacpe, jakmile má příležitost.
Ohromě snadno nabírá, stačí i jen když trochu víc jí. Byly jsme na vyšetření štítné žlázy a vše je v pořádku, prostě má jen úsporný organismus a ráda jí (to, co jí chutná).
Nemá jakousi záklopku, Když jí chutná, tak by se přejedla, už od kojení. (Musela jsem nakonec hlídat dobu kojení, protože když pila déle, samozřejmě to pak blinkala).
Když jí budu dávat vše, oč si řekne, bude buclatá až mírně tlustá i bez sladkého.
řeším to tak, že dostane k večeři jeden krajíc chleba a jestliže má ještě hlad, může mít zeleniny kolik chce. Pokud odmítá zeleninu, nemá podle mě hlad ale chuť.
Občas si tajně vezme sladkost, kterých se snažím mít doma dostupných co nejméně,
pak se jí váha samozřejmě zvýší, stejně jako po návštěvách.
Řekla jsem jí, že klukům se bude líbit i tlustá, ale že mnohem většímu počtu se bude líbit štíhlá. Také, že dneska jsou její kamarádky hubené, ale v pubertě se to srovná a pokud se bude hlídat jako teď, holky pak už tak hubené nebudou.
Nevím, jestli v ní nevyvolám bulimii nebo anorexii.
Vůbec nevím co je správné a moc se bojím, abch jí neuškodila. Ale také se bojím, aby se jí děti ve škole neposmívaly, že je tlustá. Ona je vysoká a i mohutná kostrou po manželovi, takže i když není úplně tlustá, je prostě celkově mnohem větší a ten dojem budí tím spíš.
Já sama jsem malá a drobná, ale také mi to dobře spaluje a moc jíst nemůžu. Také mi chutná sladké, jím špatně, místo obědů si občas dám jen jablko nebo salát, večer jím obvykle čerstvou zeleninu. Hřeším na zmrzlině, občas místo oběda nebo svačiny... (tajně, vím, že pro děti to není správný přístup)
Kdysi, ve čtyřiadvaceti letech, jsem asi prošla jakousi slabší bulimií, ale protože nedokážu zvracet, používala jsem projímadla. Nějak jsem se z toho sama dostala. Měřím 162 a vážím cca 50 kg, tak akorát, ale musím se opravdu hodně držet. Tím chci říct, že co se týká jídelního režimu, nejsem sama správný příklad.
Co mám tedy dělat? Co je správné? Nechat dítě jíst, aby se mu ostatní smáli, nebo ho hlídat a až bude samostatné, nacpe se samo? Nebo je nějaká další a lepší rada pro matku takového dítěte?