Tak jsem dnes poprve navstivila tuto adresu a narazila na Vas dopis. Mam take zkusenost s odlisnym pohybovym vyvojem u dcerky. Po narozeni dostala infekci a i kdyz se z toho rychle "vylizala", nasledky se dostavily. Museli jsme zacit cvicit dle Vojty. Jeji vyvoj je opozdeny pouze po strance motoricke, takze jinak s ni uzijeme srandy az az. Zacatky vsak byly krusne. Taky nebylo pro me příjemné vidět stejně staré děti, které již chodí se svýma maminkama na procházky po svých, zatímco já musímdceru stále nosit. Ale vše nám vynahrazuje svojí dobrou náladou, smyslem pro humor a tím co vymýšlí. Její problém je nyní nejspíš ztížen tím, že nevidí moc dobře. Ale jsem velmi šťastná za to, co jsem s ní prožila, i když její první rok byl mým nejtěžším v životě. Je pravda, že se jí i s manželem maximálně věnujeme, a výsledky se dostavují. V poslední době dělá obrovské pokroky. To, co je pro jiné rodiče samozřejmé, jsme my uvítali s obdivem a slzami v očích, s obrovskou vděčností. Sama se posadila ve 13 měsících a do 14 měsíců si začala sama stoupat. Teprve teď začala lozit po čtyřech, do 16 měsíců se plazila. Víme, že se trochu bojí, neboť kvůli zrakové vadě se hůře orientuje a raději se dotýká co největší plochou těla země. Před půl rokem jsem si nedokázala ani představit, že se někdy posadí, stoupne si. Byla jsem vyčerpaná z neustálé rehabilitace. Ale nechtěla jsem své pochyby na Jitušku přenášet. Rozhodla jsem se přerušit dálkové studium na vysoké škole, které mi ubíralo čas, který nyní má dcera potřebuje. Moc mi pomáhají rodiče a manžel a nyní jsem opravdu šťastná, že jsme to těžké období přežili a do budoucna se díváme s optimismem. Věřte tomu, že každé dítě má svůj čas, a že je nemálo dětí, které se vyvíjejí poněkud "odlišně". Nedejte se tím pohltit, nic si nevyčítejte, děti jsou naše, i když třeba nejsou jako dítě kamarádky, které chodí od 10 měsíců. Přece na tom nezáleží, v životě jde o víc, a možná právě teď máte šanci o tom přemýšlet. Přeji Vám sílu do dalších dnů, víru a naději. Nerdejte se zviklat tím, čím se teď asi trápíte. Chápu Vás.
S pozdravem
Věra