Také mám holčičku poněkud oplácanou, patnáctiletou, opravdu barokních proporcí. Měří 164 a váží 65. Po dohodě s lékařkou jídlo neřešíme, resp. snažím se nemít v lednici nic nezdravého. Někdy to nejde. Tři chlapy musím nějak nakrmit a zeleninka na to obvykle nestačí. Hovory o váze, tloušťce nebo hubenosti jsou u nás skoro tabu. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Uvědomuji si, že "blbýma kecama" bych mohla nadělat víc škody než užitku, na to má "kamarádky" ve škole. Jsem ve střehu, připravená podat pomocnou ruku, kdyby bylo třeba a doufám, že to nikdy potřeba nebude. Mě je 43, měřím 170 a vážím 69, porodila jsem tři děti, a to břicho mi zůstalo, neřešim. Asi neexistuje žádná univerzální rada, jak tomu předejít, případně jak z toho pak ven. Nám se osvědčilo brát jídlo stejně jako dýchání, jíst se musí k žití a není nutné to dál rozebírat. Nevytvářím žádné lákavé zásoby jídla.