Tenhle článek jsem si přečetla opravdu se zájmem. Byla jsem přesně v téhle situaci. Mé starší dceři byl rok a byla jsem opět těhotná.
Pravda je taková, že jsem začátek taky nezvládala. Nevěděla jsem, jestli mám první oblékat malou nebo tu starší nebo snad sebe atd, atd. Stejně jako pisatelce mi pomáhala čokoláda a to neuvěřitelně velká množství.
První rok jsem spala s malou v ložnici a manžel s tou starší v dětském pokojíčku. To vřele doporučuji. Vyspal se relativně manžel i já. Oba jsme si hlídali to "naše noční dítě". Když nastal čas, že si děti začaly samy hrát, tak to začala být pohoda. Dnes jsou již téměř pubertální, ale musím konstatovat, že přes menší pře, si velmi rozumí. Dokáží spolu dobře komunikovat, poslouchají podobnou muziku, pomáhají si v učení atd. Samozřejmě tomu není tak vždycky, ale často je to velmi příjemné je pozorovat.
Jsem moc ráda, že jsem je měla takto za sebou a holkám přeji, aby jim ta vzájemná náklonost dlouho vydržela. Radka