Ahoj Monty, zdraví tě taky jedna tolerantní samostatná manželka, která má někdy pocit, že by možná měla být méně tolerantní a méně samostatná, protože jsem dospěla k názoru, že mužům, zejména manželům to na jednu stranu vyhovuje, ale na druhou se cítí nepotřební. To je samozřejmě pro jejich ego velká rána, takže si své obdivovatelky-obdivovatele musí hledat jinde. Tebe už pravděpodobně není schopen ohromit svými geniálními názory a tezemi, ty už příliš víš, co od něj můžeš čekat. Je taky možné, že na tebe svoji škálu již vyčerpal. A také, proč by se vlastně snažil, když cítí, že to vlastně takhle skvěle funguje a je vcelku úplně jedno, kdo u vás myje záchod, tady zřejmě nalezl tvoji slabinu, kterou může pokrýt.
Já žiji v manželství již 12let, dítě máme 18m. Měla jsem pocit, že nutně musíme být na dítě připravený, po takové době, kdy většina našich zábav byla společných, stále nějaké návštěvy, restaurace, výlety..Začala jsem podnikat, manžel se mi do toho neplete, ale podpořil mě, no prostě ideál. Ale stejně, po narození dcery, jak jsem se vzpamatovala mám pocit, že manžel dál pokračuje ve stejném životě, ale já ne. Já se změnila, změnily se mé hodnoty. Jsem teď i raději doma a občas se nimrám v pocitech, že jsem příliš tolerantní, že manžel furt někde lítá, kolikrát nepřijde ani na koupání, že s námi nikam moc nechodí, na společné procházce jsme byli tak max.3x od narození. Kočár jsem tahala taky vždycky sama, což mi ale přinášelo uspokojení o mé úžasné samostatnosti. Veškerou domácnost jsem taky zvládala sama, ale tady je to uspokojení menší, protože to fakt dělám nerada. A k tomu podnikání, které mi taky zabere nějaký čas, to víceméně taky sama, ale to beru spíš jako zábavu a rozptýlení.
No, teď to vypadá z mého pohledu skoro na rozvod, ale nalezla bych i nějaké polehčující okolnosti. Manžel je velice šikovný a vlastníma rukama pro nás staví nový baráček, proto taky většinu času tráví tam. V domácnosti myje okna, což umí neskonale lépe než já, a což jsem mu taky hned na začátku manželství řekla. Občas si s Barunkou docela pohraje a začíná být lepší i jejich komunikace.
Ale stejně jsem se mu svěřila se svými pochybnostmi ohledně dostatku stráveného času s rodinou. A dozvěděla jsem se, že si myslel, že sem tak úžasně samostatná, že to zvládnu sama, ehm. Tak jsem přestala být tak samostatná a ještě mi zbývá udělat něco s tou příliš velkou tolerancí. Nemůžu se plést jiným do života, ale možná by si to mohla zkusit taky.
OSVČ Monika