Tak tenhle příspěvek jsem přesně neměla číst. Nemám zdaleka takový strach z porodu samotného jako z přístupu personálu a lékařů. Kloním se k porodu u Apolináře, ale už teď trnu hrůzou, že narazím na směnu, která má zrovna špatnou náladu. Což sice chápu, ale pak mě to vůbec nebude zajímat.
Už teď jsem četla řadu naprosto hrůzných historek z porodnic. Ze současnosti.
Mám obecně s lékaři velice špatné zkušenosti z minulých četných zdravotních problémů, přestože se fakt snažím být naprosto vzorný pacoš a chovat se k nim fakt dobře. Věřím, že je u nás vysoká úroveň "zachraňování holých životů" (doktoři asi nadskočí vzteky, ale já myslela, že to je samozřejmé:-( ), ale obávám se, že jinak jsme my pacoši vysokému procentu lékařů dost fuk, prostě business, že.
Četla jsem i kladné komenty a díky za ně, budu si je číst znova a znova, abych se bála aspoň trochu méně. Pokud máte kladné ohlasy, pište je prosím.
Stejně tak děkuji panu doktorovi že sem píše, beru to jako záblesk naděje. Pokračujte prosím, je to pro mě znamení, že u Apolináře mám aspoň nenulovou pravděpodobnost narazit na někoho, koho bude zajímat nejen naše přežití.
Iva.