Po přečtení všech článku musím přiznat, že asi opravdu jednáte emotivně, i co se adopce týče. Je to moc pěkné, že chcete adoptovat dítě, já nemám tu zodpovědnost to udělat a moc jsme o tom s manželem přemýšleli ( tedy ne adopci, ale pěstounskou péči). Prostě přijde mi , že prostě cítíte , že uděláte dobře, ale rozum trošku pokulhává. Vždyť nedávno v článku tady na rodině psali, jaké problémy to sebou nese i u lidí, kteří měli pevný svazek a adopci-péči brali rozumově a emotivně, a jak jsem pochopila, jejich manželství chvíli bylo v troskách. A jen pomocí chladného rozumu vše překonali, rozumu-ne emocí.
Hodně štěstí.