Sosane

Vyrovnávám se s tím velmi snadno podle hesla je lepší udělat aspoň něco, nežli vůbec nic.

Ad další děti: nevím, jestli bychom se za dva roky případně pokusili o bioděti. Neni to ani kvůli cestování ani kvůli kariéře. Prostě to jen nemůžu takhle dopředu říct.

Někde jsem tu psala, že se těším na bezproblémový život se čtyřma dětma? Napsala jsem už v článku, že pro nás není problém, v případě, že by to nevyhovovalo dítěti / dětem, životní styl změnit. Myslím si, že jsme oba poměrně dost flexibilní. Když se někdo ve svém volném čase vzdělává, ještě to neznamená, že je kariérista. Manžel nikdy neodjel na plánovanou cestu, pokud jsem se na to necítila a v případě, že někde byl a já jsem po jeho odjezdu potřebovala pomoc (např. jsem dostala zánět prsu a měla horečky), buď přijela babička a nebo se manžel vrátil domů. (Podle situace.) Stejně ale manžela nevídám jen o víkendech - to nevím, kdes vzal (Já to určitě nenapsala, protože má volnou pracovní dobu a pracovní dny versus víkendy pro něj nehrají roli).

Každému z nás hrozí situace, kdy by musel zůstat s dítětem roky doma. Adopce neadopce. Většina matek je schopná to pro děti udělat a dost možná, že většina z nich kvůli tomu ztratí manžela. Taky adopce neadopce.

Nedokážu si představit, že by nás manželovi rodiče chtěli vyhodit. Nicméně i já mám rodiče, kteří žijí sami v obrovském rodinném domě se zahradou a vždycky si přáli, abychom já nebo sestra žily u nich, což se jim nepoštěstilo. To už je ale vážně mluvení z cesty, protože i situace, kdy bychom měli bydlet v současném domě s tchánovci, je krajní a nepravděpodobné řešení. Zatím máme na dům našetřeno přes polovinu a ještě k tomu čistě náhodou přibydou nějaké nečekané peníze po prababičce. Kolik mají našetřeno oni na svůj nevím, jen vím, že by rádi zůstali tam kde bydlí dnes.