Váš názor mi připadá nejrozumnější z těch, které tady čtu.Navíc se mi líbí i odvaha, se kterou jste ho napsala a postavila se tak všem maminkám, které se tak "obětují", snaží se sami sebe přesvědčit, že je jim fajn a čekají až bude líp. Vždyť to není třeba. Život je tak krátký, a je třeba ho užít. Moje dcery jsou od sebe 7 let, druhá se narodila když šla ta první do školy. Udělala jsem si takovou příjemnou přestávku v práci. Čekávala jsem s kočárkem na našeho prvňáčka před školou a pak jsme ledacos podnikali. Tento věkový rozdíl považuju za ideální.Každému bych to doporučovala. Děti se sobě nemusí přispůsobovat, každé už je úplně jinde, má jiné zájmy a potřeby, ale to neznamená, že by vzájemně nemohly komunikovat a být si prospěšné. Uvažovali jsme dokonce, že až ta mladší půjde do školy, tak bychom si pořídili třetí. No, už to z mnoha příčin nevyšlo. Ale jsem ráda, že dnes mám dvě dospělé samostatné dcery, které spolu mají hezký vztah, i když starší už čeká druhé dítě a mladší ještě studuje.