Hlavu vzhůru, Monty. Ber to jako skvělý trénink na Stánikovu pubertu. Viz diskuse o puberťácích a „Ostatní děti…“ Já sice na své dospívající dceři taky občas škemrám, ať se mnou jde do ZOO nebo do kina či divadla nebo na výlet. Ale pomalu se smiřuji s tím, že pro ni už nejsem ten správný partner. Občas se dá ještě ukecat, a pak máme krásné společné zážitky, ale je to čím dál tím řidší. A tak žiji z těch minulých let… Paralelu spatřuji i v tom, že ke společným aktivitám ji nedonutí ani to, že ji živím ;-)) Na rozdíl od tebe nemám moc vyhlídek na zlepšení!