Milá Jano,
mit tatinka u porodu pro mě bylo - zejména v té první fázi - hrozně povzbuzující. Byla jsem v neznámém prostředí, bála jsem se a nevěděla jsem, co se se mnou bude dít a už vůbec jsem netušila, že to bude trvat tak dlouho.
Nikdy nezapomenu na to, co mi "můj tatínek" řekl po narození syna, nikdy nezapomenu na jeho úžas, nadšení a na to, jak na to mrňavé stvoření, kterému byla sotva hodina (a taky na to vypadalo) vyplýtval skoro celý film...
Taky vím, že pro něj to byl doslova životní zážitek a rozhodně se to ani v nejmenším nepromítlo do našeho dalšího života. Také já jsem měla původně jisté pochyby, zda-li je účast tatínka u porodu to "pravé ořechové", obzvláště pak z jistých estetických důvodů, ale veřte mi, na "sále" hrozně moc věcí začnete vnímat úplně jinak, nebo je přestanete vnímat vůbec.
Takže: přeji Vám odvahu, krásné dítko a tatínka sebou rozhodně vemte! Palce drží
Radka