Ahoj Evelýno,
souhlasím s tebou, že bydlení je asi největší překážkou mateřství. Bydlíme s přítelem v pronájmu za trojnásobek regulovaného nájmu. Ušetřit si na vlastní byt je s našim příjmem (učitel a knihovnice) a výdaji na bydlení holá utopie (pokud nepomohou rodiče, tak si pár set tisíc v nenašetříš). Na hypotéku nemáme, naše stavební spoření nám nestačí ani na kůlnu a ve městě, kde žijeme se už byty nepřidělují, ale draží (s dopředu placeným nájmem pohybující se v desítkách tisíc korun v hotovosti). Po šesti letech jsme se rozhodli, že už nemá smysl čekat na zázrak a rozhodli jsme se navzdory naší situaci pořídit si miminko. Protože bydlíme v pronájmu (bez trvalého bydliště) nemáme nárok na příspěvek na bydlení, takže budeme muset žít jak se dá. Budeme muset bojovat, no. Asi jsme cvoci a leckdo si to o nás asi bude myslet, ale touha po potomkovi je velká (je nám už oběma 30)a myslíme si, že všechno se dá zvládnout. Zdravím