Výborný článek. Techniku využívám tam, kde nejsem schopna ji zastat sama (nebo jen s velknými obtížěmi)- rychlovarná konvice, mikrovlnná trouba, pračka,počítač... v případě monitoru dechu a chůviček, ultrazvuku a kardiotokografu - tam jsem mírně skeptická a pokud se k tomu nepřidá i pohmatové vyšetření, nemá pro mě velkou váhu. Doktor, který bez UTZ nepozná pohmatem polohu mimina v děloze a neodhadne ani přibližně váhu (i na takového jsem narazila), je špatný doktor.

monitor ani chůvičky nemám a nikdy mít nebudu. Chůvičky jsem měla pár měsíců u prvorozeného, kamarádka mi je půjčila - a jediné co se stalo, že mi to lehce otupilo šestý smysl. U dalších 2 dětí už nemám ani to a poznám kdy se probudí i bez toho. Ale i tak svou nejmladší teď dávám spát během dne na zem na peřinu, bo rychlost se kterou se dostane k okraji postele po probuzení, já nemám než se doplazím z obýváku

Věřím, že monitor už nějaké dětské životy zachránil (tím nemyslím jen spánkovou apnoi, tou trpěla i moje nejmladší, klidně nedýchala i 15-20 vteřin, a pak zase začala), ale vystresovaných rodičů, kteří se nechali zotročit blikajícím světýlkem, bude jistě mnohonásobně více...