Nedejte se, já sama vyrostla, tak, že naši každý víkend byli na zájezdu vodáků pod stanem, v zimě na lyžích, běžkách. Později na bráchové ( nevlastní) každý víkend na závodech na divoké vodě a já po závodech na plachetnicích. Mladší létá na křídle a samozřejmě ke všem sportovním aktivitám vede i své děti. Starší je úspěšný lékař a samozřejmě jezdí na vodu a lyžuje spolu se svými dětmi.
Nikoho z nás nepostihlo, že nám do stanu občas nateklo a že jsme přespali na louce. Bylo to báječné.
Já už nejezdím okruhové závody, ale jsem námořní kapitán a tak občas jezdím na moře a moje děti budou jezdit všude se mnou.
Jen na jednu jedinou dovolenou jsme s našima nemohli a to v dobách komunistické totality, kdy jsme museli zůstat doma, aby náhodou naši neutekli, takže řeky v tehdejší západní Evropě jsem s nimi nesjížděla. Všem nám to bylo líto, byli jsme zvyklí trávit prázdniny s rodiči.
Díky sportu a nekonvenčním rodičům, nikdo z nás neměl touhu se uchytit v nějaké pochybné partě, prostě proto, že tam byla nuda.
Jsem svým rodičům velmi vděčná a doufám, že se mi podaří své děti ochránit, tak jako se to podařilo jim.

Mimo jiné umím rozdělat oheň z mokrého dřeva, uklidit po sobě v lese, nebát se bouřky, znám hodně o kytičkách na loukách i v lese, protože mě to bavilo.

Prostě svým rodičům děkuji a jsem ráda, že čtu o Vás, nenechte se zvyklat, děláte to dobře.