S miminkem si asi nejvíce uvědomíte, jak čas letí... Je to rok a půl, co jsem na svět s obrovskou pomocí porodních asistentek a primáře krnovské porodnice, pana Vančo Otta přivedla na svět našeho syna. Jsme ze Šumperka, ale díky nevalné pověsti místní nemocnice jsme se rozhodli pro porod právě v Krnově. Přijata jsem byla v pátek už s bolestmi - které byly z několika úst nazvány poslíčky. Nicméně si mě pro jistotu v porodnici nechali, i když jsem se dostavila 2 týdny před termínem. Na noc jsem dostala prášek na spaní, protože spánek dobrovolně nepřicházel, ale nezabral. Celou sobotu jsem absolvovala monitorování, kdy se snažili zjistit, jak rychle miminku bije srdíčko - to se však nedařilo - údajně díky mé silné břišní tepně, která ozvy potlačila. Bolesti stále nepřecházely, i nadále to podle nich byli poslíčci, tak jsem poprosila, zda by mě mohli propustit domů - bylo mi tak přislíbeno na druhý den, tedy na neděli. V nejmenším jsem si nedovedla představit, co budu doma dělat, protože bolesti byly opravdu velké a pravidelné a já i díky nedostatku spánku zoufalá. V neděli ráno mě přišel zkontrolovat pan primář a překvapeně prohlásil "vždyť jste otevřená na 4cm!!!" Píchl mi vodu a prohlásil, že nebudeme nic urychlovat, protože je miminko určitě veliké minimálně 5kg, tak aby mi co nejméně svým příchodem na svět ublížil (on, i houf PA oněch 5kg stanovili podle velikosti mého břicha). Voda odtekla v půl deváté ráno - bolesti, které poté přišly mě ohromily - nečekala jsem to. Žádala jsem o Epidural, ale k mé smůle mi nevyšly krevní testy, tak mi byl zamítnut. Brzy přijel manžel - jeho pomoc byla neskutečná, patří mu za to obrovské díky. Často nás chodila kontrolovat velmi milá PA, která mě povzbuzovala, že "to" zvládám dobře. Asi v 18hod. ji přišla vystřídat starší PA, která nám už tolik sympatická nebyla, nicméně já už jsem byla v takovém stavu, že kdyby přišel popelář, byla bych za to vděčná. Při vyšetření se spletla a místo porodních cest mi vyšetřila močovou trubici :o(( V 18:30 jsem konečně dostala povolení tlačit. V 19:15, kdy se malý nehl ani o kousek jsem už jen pípla - "přineste prosím tu pumpu!". A potom už události nabraly rychlý spád - porodní sál se naplnil porodními asistentkami, přiběhl primář, který mě vyšetřil a KONEČNĚ zjistil, že malý je sice hlavičkou dolů, ale má ji špatně natočenou a já bych ho NIKDY nedokázala porodit. Pamatuju si jen, že zazněl příkaz "Oxytocin do žíly!", dvě PA se mi pořádně opřely o břicho a primář za pomocí jak já laicky říkám "pumpy" našeho chlapečka vytáhl. Tatínek ani nestříhal pupeční šňůru, protože ji Lexík měl omotanou kolem krku :o( A tak přišlo naše 3,6kg štěstí. I přes to, že si myslím, že kdyby byli pečlivější, nebrali v porodnici jednu rodičku stejně jako druhou, třetí, mohlo se na komplikaci přijít daleko - DALEKO, dříve.. ale i tak na porod ráda vzpomínám. Poporodní péče byla vynikající, mohla jsem se na cokoliv kdykoliv zeptat, PA byly vstřícné, milé :o) Až budu rodit podruhé, určitě opět v Krnově!