Chtěla bych se zapojit do této diskuze a požádat také o radu. Moje maminka se již půl roku potýká se stejným problémem depresí a s tím psychosomatických problémů (nespavost, tíseň na hrudi, malátnost, bolesti srdce, bušení atd). I když je v léčbe psychiatra, bere léky - Stilnox, Neurol, léky na úpravu tlaku, její stav se za celý půl rok nezlepšil, ba mám pocit, že se zhoršuje. I když se celá rodina snažíme jí ze všech sil pomáhat, situace se nezlepšuje. Každý den ji telefonuji, pokud to jde, jezdíme na návštěvu . Pokud vymyslíme nějaký aktivní plán na víkend - výlet, návštěvu bazénu , sauny,kina, tenis, odmítá tyto aktivity. Pokud ji přemluvíme, s vypětím všech sil se přemůže a jede s náma, ale pak je o to unavenější a má silnější bolesti. Mám teda dotaz, zda ji máme do těchto (dříve oblíbených) aktivit nutit nebo ji raději nechat být v klidu a počkat až se situace začne zlepšovat? Mám ale pocit, že to je takové pomalé umíraní zaživa.
Navíc si zcela jasně uvědomuji příčinu její deprese. Obě dcery jsme odešly na druhý konec republiky a ona má teď syndrom prázdného hnízda nebo jak to správně nazvat.Zároveň má nesmírně náročné zaměstnání - je učitelka a svou práci vždy vykonávala až příliš zodpovědně. Nyní má pocit, že všechno dělá špatně, vyčítá si, že svou nepřítomností v práci přidělává ostatním problémy atd. Myslela jsem si, že by jí mohlo pomoci zakoupit pejska, vždyť psa už jsme doma měli, ale maminka nechce, že prý není schopna se postarat sama o sebe. natož o psa.
Mám teda dotaz, co můžeme udělat my jako rodina. Zda ji do aktivit nutit nebo to nechat na ní. A zda je moudré pořídit psa jako společníka (taťka je nadšeně pro, dělá na směny, můžou se v péči prostřídat). Děkuji všem za nějakou radu. Napište mi, prosím, kdo jste se s takovouto sitací setkali.