Mila Jano,

velmi si cenim vasi snahy pomoci, ale mam pocit, ze psycholog tentokrat opravdu rozhodl spravne. Kdyz ctu vase prispevky, mam pocit, jako bych v nich videla hodne sebe. Jsem podobne jako vy pomerne cinoroda, zvladam se postarat o sve deti, mame s muzem hezky vztah, a podobne jako vy obcas delam "ulitle" veci, coz nekdy muze a nekdy nemusi svedcit o jiste nezralosti. A ja si myslim, ze ve vasem pripade, podobne jako v mem, to nekdy o jiste nezralosti, mozna presneji o dozravani je. Prijde mi, ze podobne jako ja, se porad jeste hledate, kdo vlastne
jste a jake je vase misto na tomto svete. A jeste to nevite, ale jste netrpeliva, a tak si chcete dat rychle nejakou nalepku napr. adoptivni matka. Je mozne, ze az zjistite, kdo jste, prijdete treba opravdu na to, ze jste adoptivni matka, jenomze treba taky muzete prijit na to, ze nejste, ze vase zivotni cesta je jina, a co potom, kdyz uz dite adoptovane mit budete?