Předem podotýkám toto:
a) nežiju nijak alternativně (snad jedině neuznávám klasické rozdělení rolí "otec-živitel" a "žena-hospodyně-vychovatelka", o rodinu se mají starat oba rodiče),
b) velice bych váhala s adopcí, ještě víc v případě, že mi nakonec bylo dopřáno mít děti vlastní, ale odvahu jiných obdivuji,
c) nemyslím si, že vše se dá ovlivnit výchovou, min. 60% osobnostních rysů je vrozených a výchovné působení je nejintenzivnější jen do cca 5 let věku dítěte.

Tak Sosane, k některým tvým reakcím:
1) vůbec si nemyslím, že existuje nějaký ideální věk a čas pro to založit rodinu a mít děti, pro každého ten čas bude jiný a sám člověk to těžko odhadne,
2) život nemusí jít podle harmonogramu: "studium-kariéra-cestování-svatba-dítě" a už vůbec to není návod na šťastný život,
3) mnoho psychologů teď opouští myšlenku, že nejlepší je založit rodinu mezi 30-40, naopak varují, že lidé už jsou v tomto věku zvyklý na svůj standard a nepřizpůsobiví a že vztahy trvající od rané dospělosti mají mnoho výhod: společné "dospívání" a tříbení názorů, společná tvorba životních hodnot, jsou zvyklí spolu překonávat překážky,
4) člověk nikdy neví, jak dopadnou jeho výchovné zásahy, na svých dětech děláme "pokusy" a můžem se sebevíc snažit, ale výsledek je nejistý, je tedy stejné rizio jako u dětí adoptovaných,
5) mnoho let jsme s mužem žili bez auta a vzpomínám na to období docela ráda, byla v tom určitá svoboda, samozřejmě, že si člověk zvykne rychle, ale stále se snažíme držet zásadu: kam lze požít MHD, tak se autem nejede ;-) (P.S.: rodina Jany ale auto má, takže je také mainstreamová)
6) kde bereš tu jistotu, že většinové názory jsou ty pravé, proč by měl člověk zapadat a nevybočovat z řady? když budem všichni šediví a monotématičtí, kam se bude společnost ubírat?
7) hrozně mě také rozčiluje hláška typu "děti snižuji životní úroveň", ale copak se životní úroveň pozná podle hromádky peněž, které mi zbydou na dovolenou? není to tedy naopak?
8) člověk s příchodem dětí nemusí obrátit svůj život naruby, představa, že bez dětí budu denně pařit a s dětmï naopak nevytáhnu paty z domu je úchylná ... většina lidí spíš používá děti jako výmluvu, aby nemusela říct MĚ SE NECHCE, Jana naopak ukazuje, že i s dětmi toho jde dost,...
9) nemyslím si, že tady na Rodině se sešla banda exotů, jen možná je tu větší koncetrace lidí, co se o něco zajímají a chtějí to řešit.

Všechno tohle jsou ale jen mé osobní názory, které se třeba časem změní nebo se změním já. To člověk nikdy neví, ale asi těžko si najdu někde v technické knihovně manuál "Jak žít svůj život". To, že je někdo jiný, než já, přece není zločin. Jediné, co mě žere je tupost lidí, stagnace myšlení a bezduché přejímání cizích názorů. Co se vzájemně trochu respektovat?