S velikým potěšením jsem si přečetla Váš příspěvek, skoro jako bych ho psala sama... rozvod, zlepšený prospěch, vztah- nevlastní syn a já. Rozdíl je maličký- máme Dominika. Jeho cesta k nám byla složitá, protože dodnes- 5 let od podání žádosti o rozvod a o vypořádání poměrů a výše výživného u dětí ještě nebylo nijak rozhodnuto. Dominik k nám doslova utekl ze školy, protože matka na nás neustále nadávala, zakázala mu se s námi stýkat a jemu se už nelíbilo ty lži poslouchat! Navíc bez večeří, bez snídaní a svačin, s jedněma značkovýma riflema za 5 000,- za to, že řekl tátovi, že ho nemá rád... Jeho 15-ti letá sestra je stále s matkou, protože nemusí chodit brzo spát, ale klidně až ve 24h... Mám s Dominikem krásný vztah, také si mě chtěl napsat do ŽK, ale rozmluvila jsem mu to, já nechci být jako jeho matka, která mu tam psala, že otec neexistuje... Bohužel nám do dnešního dne jeho matka nedala pokoj, obtěžuje nás i Dominika, že ho porodila a podobně, jenže on k ní nechce, má strach, že ho k nám už nepustí a my mu to nemůžeme vymluvit. OPD nám řekli, že ho k mámě nesmíme nutit. Vy máte asi větší štěstí na relativně rozumnou maminku, ale ta naše vyhrožuje a dělá extempóre stále. Snad nám to někdy skončí. S tím miminkem si nelamte hlavu, můj přítel se celkem dost často ptá, jestli nejsem náhodou těhotná, když řeknu, že je mi špatně, nebo jen tak z legrace a krásně mě před Dominikem objímá, že by byly rádi, kdyby se skóre vyrovnalo na dvě ženy a dva muži, no a kdyby to náhodou nevyšlo, tak by byly tři (muži) na to nádobí... Doporučuji se o tom dost často bavit a brát to jako samozřejmou věc, u nás hrají perfektní roli Jirkovi rodiče, kteří by maličké viděli strašně rádi. Přeji pěkný začátek školního roku a hodně krásných zážitků s těmi, kteří jsou i stěmi, kteří teprve budou. "maceška" Marcela