Ivo, MD a další...
Opravdu si nemyslím, že bych si svým postojem vytvářela nějakou obranu proti zklamání. Ani nemám dojem, že bych byla bezcitná nebo citově chladná. Prostě pro mne některé věci nejsou důležité a nikdy nebyly. Fyzická věrnost, pokud je dobrovolná, proč ne - ale nutit k ní nikoho nemůžu a ani nechci. Nemám ráda takové to striktní "budu ti věrný až za hrob"; skoro nikdo není imunní vůči pokušení, nikdo nemůže vědět, jak se v které situaci zachová, pokud k ní ještě nedošlo. Já mám daleko radši upřímnost, opravdu bych nechtěla být "tajně podváděná", nechtěla bych žít v iluzi, jak skvělého mám chlapa, a on by mi přitom po práci muchloval sekretářku. :o) Jsem radši, když to vím; když vím, že se to může stát a nemusím se tak stresovat nějakým "co kdyby". Ostatně může se to stát stejně tak dobře mě samotné. Kdybych to zjednodušila, jediné dvě věci, které by mi fakt vadily, jsou nákaza pohlavní chorobou a nemanželské dítě. :o)
To je prostě o prioritách, ne o nějaké obraně proti zklamání.
Jinak - manžel mne nebije vůbec. :o) Ani si nenadáváme. Nehádáme se. Nepropíjí rodině peníze. V tomhle skutečně žádný problém není. :o)