11.8. 2004 jsme byli s našimi dvěma kluky (12 a 9 let) na procházce z Pomezních bud do Alběřic (Krkonoše). Je to poměrně frekventovaná cesta - spousta turistů a cyklistů, občas i nějaké to auto.
Mezi Dolní Malou Úpou a Cestníkem vlítl mladší syn do borůvčí, které se hustě táhne podél celé cesty a s velkým křikem, že ho něco kouslo vyběhl ven. Dvě malé krvácející ranky nás nenechaly na pochybách. Nohu jsem mu pevně stáhl kapesníkem a ránu vysál. Asi po dvaceti minutách mu to začalo natékat a modrat, zavolal jsem tedy na záchranku. Tam jsem se ale dověděl, že mám prý kapesník sundat a přiložit tlakový obvaz přímo na ránu! Nechal jsem pro jistotu obojí... Doktor od záchranky oba obvazy sundal, ránu potčel desinfekcí a to bylo vše! Cestou v sanitce mu klesl tlak (100/60),zvracel a neudržel stolici. Noha začala natékat. V nemocnici mu píchli sérum, kortikoidy a infuzi, pobyl tam 6 dní, noha mu otekla až nad koleno, třetí den otok začal ustupovat. Zarazilo mě ale pár věcí: údajně by už nikdy v životě neměl dostat toto sérum ani v případě dalšího uštknutí. Z trošku chaotického vysvětlení jsem pochopil (správně?) že se mu po této zkušenosti v těle tvoří obranné látky nikoli proti hadímu jedu, ale proti séru! Když jsem se ptal doktorů, jak je to s těmi obvazy, každý říkal něco jiného a nikdo mi nedovedl zdůvodnit, proč je ta jeho varianta správná a ta druhá ne. No a dospělým prý sérum vůbec nedávají, což potvrzuje názor, že zdravý člověk by měl uštknutí zmijí přežít i bez pomoci, pokud ovšem nezačne příliš stresovat jako tomu bylo v případě mého syna. To je asi tak vše, snad to někomu k něčemu bude...