Už je to mnoho let, co jsem toto absolvovala, ale rozhodně nezapomenu na zážitky z dovolené s kamarádkou, kdy jsem učila lyžovat (bez manžela)čtyřletého syna, zatímco ještě ne dvouletou dcerku jsem v průběhu výuky vozila na koleně. Doporučuji absolvovat, nemá to chybu. Nikdy jsem se necítila tak dokonale vyždímaná, jako po tomto týdnu na horách. Takže zásada 1: rozhodně jen jedno nelyžující dítě na jednoho rodiče. Lyžičky co nejkratší, dnes už to není problém (leda tak peněz), my jsme začínali s osmdesátkami. Přezkáčky se taky seženou. Hůlky ne, dokud dítě nepřijde na to, že jízda dolů není trauma, nýbrž příjemný zážitek, nepovažuji je za vhodné. Kopeček co nejmírnější, anebo vybrat trasu "od lesa k lesu" (ovšem ne na frekventované sjezdovce). Jízda na gumě vypadá hezky, ale nezkoušela jsem, takže nemohu přidat vlastní názor. Před pár lety na Aldrově vozili rodiče na gumě 18měsíční holčičku. Jezdila dolů velmi nadšeně, ale stejně nejsem zcela přesvědčená, zda je to nejideálnější způsob. Mně se spíš osvědčila jízda mezi lyžemi a dítě přidržovat v pase. Když se cítí bezpečně, lze ho zvolna pouštět. Nahoru na vleku je lepší vozit mrňouse v náručí - menší pravděpodobnost, že se mu lyže zamotají do vašich a spadnete oba. Je to prima posilovací cvičení. Obě děti jsem poměrně záhy poté, co pochopily jízdu dolů, naučila i jízdu nahoru - chce to ovšem malou pomičku na spíše soukromé sjezdovce, rozhodně ne rychlovlek, a také ochotného vlekaře, spíše tatínka, který dítěti šoupne talíř mezi nožičky a pár metrů s ním popoběhne. Hůlky na vlek rozhodně odebrat. Dcerka se naučila jezdit nahoru ve 3 letech, přičemž chvílemi ovšem popoletovala, protože ani váha lyží a přezkáčků jí nedržela pevně u země. Pokud se to dítěti líbí a má z toho legraci, není co řešit. Což bych považovala za motto výcviku - při sebemenším náznaku nechuti je lepší přestat a jít chvíli bobovat.