Zajímavý článek. Jen jsem se pobavila tím, že lze propašovat dítě do mateřské školky ještě před třetím rokem. Možná dříve. Já mám to štěstí, že mého synka do školky (s přímluvou) přijali. Začne chodit od října, kdy mu budou 3 roky. Mé kamarádky takové štěstí neměli, jejich děti jsou narozené až v listopadu a prosinci. Ve školním roce 2009/2010 tedy nemají na přijetí šanci. Nikdo se neptá, co budou dělat, když do práce musí po třech letech nastoupit. Ale to jsem odbočila od tématu.
Syna dávám už 3 měsíce 2 x týdně do hlídacího mateřského centra. Nemám žádnou hlídací babičku a na všechny aktivity chodím se synem. Je plně zvyklý na mou péči a stálou přítomnost. Manžel pracuje mimo bydliště a moc se nevidíme. Pokud bych syna dala v říjnu od rána do večera do školky, byl by to pro něj hrozný šok. Těžko by to nesl. Takže takovéto postupné odloučení mi přijde mírnější. Je fakt, že řadu věcí, které odmítal sám dělat, teď naopak sám dělat chce. Je to podle mě tím, že to vidí u ostatních dětí. Možná i proto, že mu občas nezbyde nic jiného, než se o sebe postarat sám. Přeci jenom paní učitelka je jen jedna na několik dětí. Pokud jde o jesličky, potřebovala jsem nutně v dceřiných necelých dvou letech nastoupit do práce. Nikde mi ji nevzali. Všude bylo plno. Nakonec jsem sehnala super paní na hlídání, která k tomu měla ještě dvě vnučky ve stejném věku. Přesto na to období dost nerada vzpomínám. Byla to hrozná honička. Moje jediná touha bylo spát a spát. Dcera se v noci budila, péči o domácnost jsem nestíhala, dodělávala věci po nocích. Do toho byla malá neustále nemocná. Po roce a něco nastoupila do školky a bylo to totéž. Musím říci, že za ty dva roky jsem měla nervy na pochodu a léčila jsem se na imunologii (neustálý stres a nedostatek spánku udělali své). Nejhorší bylo, že jsem měla na dceru málo času a ona svou pozornost vyžadovala. Její tělíčko bylo těmi neustálými nemocemi také oslabené. Jenže když mi doktorka řekla, že by bylo dobré, aby ještě zůstala 14 dní až 3 týdby doma a nechodila do kolektivu, neměla jsem to jak udělat. Jak ráda bych teď nastoupila jen na částečný úvazek, ale zaměstnavatel mi to neumožní. A o práci přijít nechci. BOhužel už vím, do čeho jdu a co mě čeká. Nechtěla bych proto, aby se zkracovala délka mateřské a rodičovské dovolené. Je fakt, že by měly být zařízení jako jsou jesle a školky přístupné pro ty, kteří chtějí nebo nemají jinou alternativu. Přesto si myslím, že není dobré, aby dítě trávilo v těchto zařízeních dobu od 6 do 16 hodin 5 x v týdnu. Pokud jde o nemocnost, je pravda, že dítě může něco chytit i v mateřském centru, ale pak s ním můžete zůstat doma a nevodit ho do kolektivu dokud není fit. Ne ,že jste nuceny se vrátit do práce a dítě vrazíte do kolektivu po co nejkratší možné rekonvalescenci.