Klára to určitě myslela dobře, ale Tomáši, uvědom si, že to přísloví "Pro dobrotu na žebrotu!" nevzniklo bezdůvodně.
Netvrdím, že ta babka to udělala schválně, myslím, že se musela cítit trapně, když o pomoc musela žádat cizí lidi, ale jak už tady psali ostatní, my nevíme, jestli předtím zkoušela své příbuzné, banku, nebo sociální odbor ...
Já jsem půjčovala a vždy jsem dopadla jako Klára. V době, kdy já vydělávala 4 000 čistého, z čehož 1,500 padlo na pronájem, si ode mně bývalá kolegyně, t.č. modelka půjčila 2 000 korun. Myslíš, že je vrátila? Ne. Vždy, když jsem jí upomínala (a dělala jsem to opravdu nerada, já blbec se jí u toho téměř omlouvala), tak mně někam pozvala, aby mi oznámila, že teď zrovna peníze nemá, a když platila účet za nás OBĚ, s bohorovným klidem mi řekla, že si to odečte od dlužné částky ?! Taky jsem na Vinohradské potkala starého pána, který žádal pětikorunu na známku, skoro u toho brečel, to víš, že jsem mu je dala, další týden mně jsem ho potkala znovu, a znovu stejná písnička, tak jsem mu řekla, že teď už ne. Za další týden jsem ho potkala znovu, ale už si mně pamatoval, tak se jenom otočil k výloze.
Ne, teď už nepůjčuju, nedávám a nerozměňuju drobné na ulici. I dobrá vůle má své hranice.
Mimochodem, ta poznámka "o botách pro mně" byla velmi nevhodná, Klára VŮBEC neměla povinnost nikomu půjčit, a co si se svými penězi bude dělat, záleží jenom na ní.
Přeju všem hezký den!