Neznám žádný seriózní výzkum, který by kdy prokázal, že současné české jesle působí dětem nějaké psychické újmy. V tomto kontextu bývá často mylně zmiňována práce Langmeiera a Matějčka, která ale nic takového neprokázala. Pěkně to vysvětlila Psycholog.
Podle mého názoru mají jesle samozřejmě mnoho nevýhod, ale na druhou stranu také poskytují dost výhod a je naprosto individuální, jakým způsobem se tam dítě adaptuje. Není podle mě možné je paušálně odsoudit ani od určitého věku dítěte doporučit.
Ale jednu věc vnímám ve svém okolí a koneckonců i v této diskuzi - a to, že na maminku, která dá v ČR dítě do jeslí před prvními narozeninami, je pohlíženo jako na podivnou raritu a to dost často s odsouzením. Myslím, že je to znak individuální netolerance, ale také do jisté míry nasí národní povahy (mateřská 3 roky jako standard) a neinformovanosti a předsudků (každé dítě musí být první roky s matkou, aby se na ni kvalitně připoutalo; Jesle každému dítěti do 1 roku věku uškodí a bude mít psychické trauma či následky na celý život apod.). Pěkně to ilustruje i přímluva autorky na konci článku...
Hlavní, co jsem ale chtěla napsat, je, že si myslím, že jesle jsou prostě záležitostí volby rodičů, že nemusí dětem nijak ublížit, naopak jim mohou být v některých věcech ku prospěchu. Myslím si, že "kvalitní" rodič je charakteristický mnoha jinými věcmi, než faktem, že jeho dítě chodilo do jeslí.