Ano, pane profesore, to je ono - "Ubližovat se přece nesmí!" Zase mě Váš článek potěšil.
Přijde mi, že posledních 10 let se média vyžívají v důkazech o šikaně ve školách, ale ještě jsem nikde neslyšela nějaké kontruktivní řešení. Konkrétní příklad ze svého okolí nemám, jen příběhy tady na Rodině. Jsem zvědavá, co nás od letošního roku ve škole čeká.
Ano, děti je potřeba otužovat kolektivem, když je dítě nejisté a má nějaký nedostatek (tloušťka, brýle) nebo má jiné zájmy, než jeho vrstevníci, má to určitě těžké. Já na tom byla v dětství podobně: tlustá, brýlatá holka, s klukovskými zájmy, s dobrými známkami a se sebevědomím na nule. Ale šikanu jako takovou jsem nezažila :-) Nebyla jsem jedináček, ale ta "starší", byla jsem "divná" a pořád jsme chtěla být zoufale "normální". Své sebevedomí jsem sbírala po střípkách a moje rodina mi to rozhodně neusnadnila (např. zákaz jakéholiv kontaktu se svými vrstevníky mimo vyučování apod.), proto doufám, že u svých dětí podobné chyby neudělám. Zatím se je od malička snažím naučit, "že ubližovat se nesmí" a umožnit jim maximální kontakt s dětmi všech věkových kategorií.