Ahoj Kláro,
tvůj příběh mi zvedl adrenalin, je neuvěřitelné, jak jsou lidi drzí a nezastaví se ani před maminkami na mateřské (jak jsem si ověřila, když nám ukradli jednou kočárek a jednou peněženku...).
Každopádně, mám podobnou zkušenost - asi před třemi lety jsem jela ze školení a vzala jsem do auta dva stopaře - pána kolem čtyřicítky a klučinu asi kolem sedmi let. Měli docela věrohodnou příhodu o tom, jak je okradli ve vlaku cestou za tetou a byli hrozně vděční, že je vezu na nejbližší nádraží. Tam mě poprosili o nějaké peníze. Mám taky měkké srdce, rychle jsem odhadla, kolik je bude stát lístek na vlak do místa, kam chtěli jet a dala jim 4OO Kc. Chlápek mi dal svou adresu a dušoval se, že to vrátí. Samozřejmě jsem dodneška nic neviděla, ale poučení z téhle historky mám podobné jako ty - už nikdy nikomu nepůjčím, i kdyby vypadal sebepotřebněji.
Tak se drž, máš dobré srdce a určitě se ti to nějak vrátí.
Adéla