Babiki, tvoje zážitky jsou nepříjemné, možná to bylo tím tónem, pohledem ... Většinou, když řeknu "Maxi, tvoje boty jsou uprostřed předsíně", snažím se to říct úplně neutrálně a jdu si po svých. A boty zmizí. Anebo taky ne. Takže když je překračuji znovu, tak to zopakuji a případně dodám "vadí mi, že je musím překračovat" a zase si jdu po svých. A snažím se o vlídný, nebo neutrální tón.
To o tom křičení (jestli to bylo na mě), to jsem se neobratně vyjádřila - měla jsem na mysli, že kdybych já byla spontánní, jak obhajuje Hrouda, křičela bych. Teď nejsem spontánní, nekřičím a to mě těší. RaR nejvíc vychovává mě