Já to vnímám tak, že je to o celkové mizérii naší společnosti. Osobně chápu, že chudák ženská sedící za přepážkou na poště za 8 tisíc hrubého s nervama nadranc si dá na dveře přeškrtnutý kočárek, neboť poslouchat k tomu ještě plačící mimino a nad ním láteřící matku by již byl poslední krůček k tomu, aby zešílela. Kdyby ta baba na poště měla vyšší plat, nebyla by tak protivná, líná a neochotná. Kdyby ta matka měla na to, zaplatit si hlídání, nerušila by plačícíma znuděnýma dětma na úřadech. Kdyby její manžel měl vyšší plat, nebyla by tak nervózní a sedřená a v důsledku i protivná na své děti.
A na proti tomu pak slyšíte v autobuse sedmnáctiletou slečnu ve značkovém oblečení přemlouvající (jiným mobilem) matku, že si musí koupit ten novej mobil k narozeninám, že je jenom za sedm tisíc. Předražené MC Donaldy jsou narvané k prasknuté převážně teenegery. Pustíte si televizi (doporučuji Sex ve městě) a rázem zjistíte, že v americe se každý topí v bohatství, má dostupné věci, o kterých se nám ani nezdá a naprosté malichernosti a hovadiny, které nám ani nepřijdou na mysl, ho neuvěřitelně rozhodí a celý díl je pak řeší. Jsou to ty luxusní starosti patrně psychicky úchylných bezdětných, které nám rodičům, v českých podmínkách bojujícím o přežití vlastních rodin, ani nepřijdou na rozum.
Problém je v tom, že v našem českém kapitalismu je kult individuality, nezávislosti, více-méně jakékoliv jinakosti. Svobodný "nezávislý" člověk, který veškerý svůj výdělek utrácí za svoje potěšení, je ideální spotřebitel. Tím, že mimo své zábavy nemá žádné povinnosti je i ideální zaměstnanec, neboť může pracovat od nevidim do nevidim. Je to ideál každé kampaně mobilního operátora. A rozdíl v životní úrovni svobodných-bezdětných a ženatých rodičů je markantní. On je rozdíl, když z jednoho platu živíte jen sebe a garsonku či podnájem, nebo když živíte sebe, manželku, děti a jakž-takž byt + pro rodinu nezbytné auto. Tak to patrně bude vždy, musí to být jistě rozdíl i na tom opěvovaném západě. Jenže tam jsou patrně platy takové, že se to dá.
Co s tím? Nějakým citelným způsobem zvýhodnit ty, kdož mají rodiny a starají se o své děti - to by byl návrat k socialismu, k přerozdělování. Tudy cesta nevede, budujeme přece kapitalismus. Druhá cesta je ta, že naše společnost bude složená pouze z lidí narozených v důsledku selhání antikoncepce a z přistěhovalců, pro které je ta naše mizérie ještě stále procházka růžovou zahradou - přece nebudeme xenofobní, že. Moc se mi po pravdě nelíbí ani jedno z těch řešení.
Já to vnímám tak, že je třeba překročit stín toho vnuceného kultu individuality a rozjuchané nezávislosti - a snahy vyniknout za každou cenu. Je třeba nestydět se za skromnost a normálnost. A dosáhnout stavu, aby člověk žijící skromě a normálně (žena na mateřské např.) nebyl společností vnímán jako nějak méněcenný a nesměl být proto diskriminován a neexistovalo např, aby někde na poště byl na dveřích přeškrtnutý kočárek. Možná toto hnutí v budoucnosti vznikne, třeba jako vznikla emancipace. Není to totiž boj pohlaví, ale životních stylů. Boj za právo na to žít normálně.