je fakt dost podstatnej základ ve vztazích obecně. Mně jí manžel neumí moc dát najevo a neskutečně mě s tím štve.
Hodně často kolem sebe vidím antiempatické reakce rodičů směrem k dětem, jsem vcelku alergická na to, když se dítě nějak zraní, bouchne, z pohledu rodiče je to prkotina a pronese něco v duchu "ale to nic není, se zas tak moc nestalo, nebul, jé koukej, támhle je mašinka.." a diví se, že dost často dítě řve víc a víc a fňuká ještě celou cestu domů.

Někdy intuitivně taky použiju zlehčení tak nějak tímhle způsobem, ale z 90% používám empatickou reakci a hysterákům se úspěšně vyhýbáme.