Jano, myslím si, že vždycky existuje nějaká cesta. Mě empatii asi hodně naučily vlastní nepříjemné zkušenosti, taky jsem jí dříve asi moc neovládala, neměla to z výchovy vůbec zažité. Naučila jsem se nejdřív uznávat své vlastní pocity, víc rozumět sobě a pak už nemáš takový problém vcítit se do druhých. Když soucítíš sama se sebou, dokážeš to i s druhými.

Důležitý je přijít na to, proč ti empatie nejde "přes pusu", co ti vlastně brání ji používat. Třeba jestli někdo z rodiny tvé pocity potlačoval, neuznával, nemohla ses projevit a tak.
Já osobně mám největší problém se vztekem. U nás v rodině byl úplně neprůchozí a mám tam největší tendenci ho zastavovat.