Já to myslela úplně jinak.
Člověk by se měl naopak velmi snažit, aby někam směřoval a pokusil se dosáhnout nějakého cíle a zlepšení stavu, se kterým není spokojen! To je přece smysl života. Ale není to přece v penězích. My jsme nikdy s mužem neřešili, že když chceme mít dítě, ale nemáme auto, a tak to budeme muset odložit na později. To je nesmysl, neměli jsme skoro nic, ale pořád jsme se o něco snažili, plánovaně jsme si pořídili děti, aniž jsme měli "samá pozitiva a sociální jistoty", nikdy jsme ale nečekali, že nám něco někdo dá.
Myslím to tak, že peníze nejsou zárukou rodinného štěstí, s nimi se možná žije snadněji, ale není to přímá úměra. Banální úvaha: "Vyšší příjmy tě posunují do vyššího společenského postavení, tím se ti výrazně zvyšují náklady na reprezentaci (protože těžko můžeš na obchodní jednání přijít v teplákách), najednou potřebuješ auto, protože bez něj nestihneš objet klienty, snižuje se ti také výrazně množství volného času, omezuješ svůj čas strávený s dětmi, potřebuješ hlídání, které musíš zaplatit atd." Prostě je to potřeba vybalancovat.
Každý má své priotity, někdu bude raději méně pracovat, žít skroměji a mít víc volného času, někdo bude toužit po baráku a půjde přes mrtvoly, někdo zase bude chtít velkou rodinu s pěti dětmi a vše přizpůsobí tomu. Prostě každý máme jiné představy a který život je "kvalitnější"???
A ještě poznámka: každý potřebujeme mít pocit nějakého uplatnění a ocenění a každý ho najde jinde, někdo v práci, někdo péčí o děti, někdo zahradničením ... Když to člověka v práci nebaví, tak výše platu to těžko zmnění (viz úřednice za přepážkou) - motivace zaměstnanců pouze penězi se dlouhodobě ukázala jako zcela nedostatečná!