Ahoj, cisare Ti u nas skutecne legalne na zadost neudelaji nejspis nikde. a to je, myslim, dobre. koukni se na to odjinud - co vis o fyziologii porodu, o vsem, co se tyka porodu cestou prirozenou a cestou sekce? zabsolvovala jsem medicinu a dokonce jsem dlouho koketovala s myslenkou delat porodnictvi, chodila jsem stazovat, sekce jsem videla, asistovala u nich. ale sama bych si ji dobrovolne nezvolila. protoze mozna je pohodlnejsi pro me, ale ne pro dite, pokud k cisari nema indikaci. pujc si ucebnici porodnictvi a neco si o tom aspon precti, mrkni se treba na miru rizik a statistiku nemocnosti a komplikaci spojenych s jednou a druhou variantou porodu. i kdyz, nejsem naivni, doporuceni - z knihy - to neni nikdy neco moc. urcite by bylo fajn to probrat s nekym z oboru, kamaradem, duveryhodnym, ale hlavne rozumnym!

sama, ac "kulich", jsem taky nemela zrovna nejradostnejsi zazitek z porodu a z porodnice, vlekla jsem se sama na box, do narozeni ditete (prekotne) zhruba hodina, nastrih mezi kontrackcemi a jeste na dvakrat, zasita sejdrem, takze kapsa, rvala jsem tak, ze maminky na okolnich boxech vzdycky zapominaly hekat, placenta nesla ven, tekly ze me proudy krve, byla mi pres 32 st. venku hrozna zima, nadstandard se taky nekonal, takze jsem vydychavala na miniaturnim triluzaku hysterickou jednoduchou kravici, ktere chybela TV a byla by radsi z okna skocila, nez by cekala na sve termolabilni dite jeste o den dele (byla ve spitale sotva tyden), takze nam ho k nasim detem a bolistkam a haprujicim hormonum a rozbolenym potrhanym zadkum hazela na krk s pravidelnosti doslova ocelovou, aby si mohla a´ hodina jit zakourit. zhruba na trictvrte hodiny. po 24hodinach trpeliveho vysvetlovani, rozhovoru, rozebirani jsem na ni uz jen rvala (za tichych diku sester). a pak prisla nova nocni novorozenecka, stara panna, jejiz snad jeste nejpublikovatelnejsi komentar byl - skoda, ze neni vic deti bez matek ( otocena ku jednomu diteti k adopci), bylo by min komplikaci. kdyz jsem pak v noci rozbalila dcerce plinu a ta byla ruda, rozbehla jsem se v desu za tou nocni jedubabou, nepoucena, s prosbou o konzultaci, abych hned netahala doktora, clovek ma, tim, ze je lekar, porad pocit trapna, ze by zbytecne otravoval, ze by zbytecne panikaril, takze se permanentne jeste vic inhibuje, nez by normalne, ale hlavou mi vířil děs - uz jsem si rikala "rybizove zele" - volvulus - zauzleni strev, krvaci, paneboze, chirurgie, a baba na mou otazku - co myslite, ze to je? - vyjela (podotykam nedelam detske a nikdy jsem ho nedelala a nejsem tak dlouho po skole, abych mela zkusenosti aspon z doslechu) - a to si, pani doktorko myslite, ze vam dcera menstruuje, no to asi ne, ne? jsem pohodar, jsem schopna prezit vsechno, knoura ufnukana jsem rekla bych velmi v mezich, dokazu se o sebe postarat a kdyz mam pocit, ze mi neco nevyhovuje, tak se to snazim v mezich rozumu a slusnosti zmenit. a navic jsem z oboru a byla jsem v rukach znameho. a presto jsem byla zaskocena. vykolejena. zdesena. rozbolavena. smutna. z lidi. ale rekla jsem si, ze mi to nikdo nepokazi (to uz jsem, pravda, rvala jako pominuta manzelovi na chodbe za rohem v naruci :-)) ). Ale nepokazili mi to, ted cekame druhe dite, 14 mesicu po dcerce, oba se moc tesime, ja se zacinam bat o neco driv, ale rikam si, budu si vybirat lip. I kdyz na selhani lidi v jejich profesionalite se clovek asi dopredu proste pripravit nedokaze...