Mám doma dvě malé děti.
Kdyby se mi podařilo jet někam na dovolenou bez nich, asi by mě taky trefil šlak, kdyby vedlejší apartmá obývala početná hlučná rodinka (no, on by možná stačil i jedináček).
Dětský hlas má totiž specifické fyzikální vlastnosti, díky nimž útočí na ta nejcitlivější místa v našich mozcích. Dětský hlas (tím spíše křik a pláč) nedokáže nechat člověka chladným (ať už v pozitivním nebo negativním smyslu). Mnoho z těch, kteří fyzicky inzultovali dlouho plačící kojence, nejsou nijak vážně patologické osobnosti. Mohou mít třeba jen citlivější sluch a slabší nervovou soustavu, což se v normálním životě nijak výrazně neprojevuje.
Nepochybuji o tom, že i pan Wadný trpí. Možná dokonce trpí víc, než ta mladá rodina!