Řešila jsem situaci návštěvou dětské lékařky, ta mě poslala k psychiatrovi, ten nařídil ukončit kojení - jak se jim to zdálo jednoduché. Nakonec pomohl manžel a navíc řešení rodinné situace = přestěhování k manželově matce i za cenu ztráty jakýchkoliv manželských i nemanželských svobod, oddělené ložnice mojí a dítěte. Jen jsem chtěla tou reakcí říci, že jsem opravdu pochopila, co je to za zoufalství, když matka nechce už to plačící dítě vidět a neumí si poradit s vlastními pocity.