Seawolf,
jsi mladej kluk. Tvoje žena taky mladá.Jste spolu dlouho, svatba nesvatba. A život se Ti může ještě hodněkrát zcela otočit.Tohle je jen začátek.Pokud budeš řešit a požadovat nějaké záruky, jak jsi psal, je možný, že s Tebou žena zůstane. Ale s největší pravděpodobností si Tě časem přestane vážit.Paradoxně právě proto, že jsi byl tak hodný, odpouštějící a snaživý.Ona chce změnu.Samozřejmě se bojí ukončit to mezi vámi, vždyť nic jiného vpodstatě nepoznala a krok do neznáma je risk a strach.A Tebe zná, jsi jistota.Ale jak dlouho to bude stačit? Když zjistila, že může existovat i něco jiného.Ted se toho sama zalekla, ale časem až bude vše ve "starých kolejích" si vzpomene. Ty také ted budeš dělat kotrmelce, že se změníš atd. jen ze strachu, že by se Tvůj dosavadní život zbořil. Ale ono už k tomu došlo.Jen si to nepřipouštíš a myslíš, že to půjde spravit.
A co tím chci říct?
Že by sis měl začít budovat nový život sám.Zachovat si svou hrdost. Jak budeš jezdit s manželkou do toho domu příbuzných a vědět? To nikdy nesmažete. Jedinou šanci, kterou pro vás vidím, je dát si pauzu. Nemusíte se hned rozvádě. Sebrat odvahu přiznat před okolím a hlavně sám před sebou, že se něco stalo. Odpoutejte se od sebe.Najděte znovu každý sám sebe a pak je šance, že když budete ještě chtít a vrátíte se k sobě, tak na nových,zase zdravých základech.
Anebo taky zjistí jeden či oba, že už se nechce vracet.To je risk. Ale to je podle mně jediný zdravý způsob, jak žít dál.Ostatní je nimrání se v ráně, retušování nesmazatelného.