Vzpomněla jsem si při čtení na toho... ehm, senátora... Železného, jak v nějakém svém Volejte řediteli plácal něco o tom, jak se musí slovenské pohádky dabovat, protože děti už slovensky nerozumí a že on sám vlastně taky ne, protože například neví, co to je popolvár.
Bohužel měl pravdu, všimla jsem si, že už i moje 19ti letá sestra má se slovenštinou problémy. A je to škoda. "U nás" se sice teď mluví německy, protože matčin přítel je Rakušan, ale když jsem byla dítě, jezdíval k nám často "strejda Ivan" z Martina, první to láska mé máti, vozil mi slovenské knížky a mě nikdy nedělalo problémy je číst, ta "státní" dvojjazyčnost mi přišla tak nějak normální a dodnes, když se mnou někdo našich přátel Slováků mluví slovensky, nevnímám to jako "cizí jazyk".
A už vůbec nevnímám Slováky jako cizince... jediný cizinec na Slovensku je podle mne Mečiar, jenže ten by byl cizinec asi i na Marsu. :o)