ale pokud uz mam riskovat, ze vybuchnu a smetu s sebou vsechno co mi prijde do cesty, protoze ta bolest, zrada a ponizeni je takove, ze ac logicky uvazujici clovek, tak se nemuzu prinutit logicky myslet a naopak jen lapam po dechu...tak mi prijde jako vicemene neskodne udelat neco, co mi ulevi...a pokud mi ulevi, ze mu/ji objedu klicem nove auto...budiz...i kdybych to nakonec mela platit

TAK S TÍM JÁ PŘECE SOUHLASÍM ! I jsem to psala.

Ale oponuji v tom, že pro mě společné chvíle nejsou šťastné, nehraju komedii , nehraju si na šťastné dovolené. Pro mě jsou opravdu sťastné. Možná je to pro mě jednodušší v tom, že já do toho city netahám, alespoň se snažím. Nezamilovávám se a ani to od nikoho nechci. Chci si jen něco užít.