Tak jsem si pročetla snad všechny příspěvky ke Klářině článku a připadám si po dlouhé době zase trochu schizofrenně.
Na jedné straně totiž souhlasím s tím, že půjčky se mají vracet a pokud se vyskytne důvod, proč je vrátit nelze (momentálně nebo třeba i vůbec), má se celá věc vysvětlit... na druhé straně si ale říkám, že ta stará paní je v tom možná nevinně. Buďto opravdu nemůže peníze vrátit, nebo na to prostě zapomněla. Skleróza přece není v tomhle věku nic divného. Mojí babičce je 76 a každou chvíli volá mámě, jestli si od ní nepůjčila třeba svě stovky, že je nemůže najít... asi jsem ke stáří příliš přecitlivělá (vyrůstala jsem s babičkou a dodnes jí mám spíš za maminku); kdyby v příběhu šlo o nějakou čtyřicátnici, asi bych uvažovala jinak. Asi to řeknu hodně pitomě, ale mě bezmocnost a beznaděj stáří odjakživa dojímá a je mi těch lidí o berlích, shrbených, těžko chodících, s deformovanýma nohama a rukama prostě jen líto. Ať už mají jakékoli morálně volní vlastnosti. Je mi jich líto proto, že jsou poznamenaní věkem a na jejich bolest už žádné léky nejsou. Ne každý starý člověk má to štěstí jako můj pradědeček, který zemřel v 99 letech a do svých 98 chodil jako švihák jen se "špacírkou" a v nějakých pětadevadesáti ještě chodil do hospody hrát na tahací harmoniku - a na pivko.
A možná je to i tím, že mám dost nezdravý vztah k penězům. Nejsem žádný "pracháč" a momentálně mám dost dluhů (ne u lidí, podotýkám, u institucí - finančák, sociálka...), ale když vidím někde žebrat starého chlapíka nebo i třeba mladého pankáče, vždycky jim něco dám. I když vím, že ty prachy třeba propijí nebo profetují. Dávám jim je proto, že je pro mne daleko snazší je vydělat než pro ně a pak, nelpím na nich. Žila jsem v minulosti jak "bez peněz" tak "s penězi" a ani jedna varianta mne neděsí.
Víc mne děsí, jak moc peníze rozdělují lidi. A nejen nesplacené půjčky. Obecně. Jedni závidí těm, co je mají, další kradou, aby je měli... chápu, že se za něco musí platit nájem a koupit dětem boty... ale proč na penězích stavět existenci?
Dědeček, kterému vyhořela chalupa ve filmu "Hoří, má panenko!" probírá lístky do tomboly a říká: "To nejsou peníze... to jsou jenom papírky, ale já potřebuju peníze!"
On je sice doopravdy potřeboval, ale já si stejně myslím, že peníze jsou jen takové papírky a je smutné, kolik ty papírky dokážou udělat mezi lidmi zla...