Luci já mám dva a čtvrt letou slečnu a osvědčila se mi důslednost, důslednost, důslednost, i když mnohdy to bolí víc mě než moji berušku. Takže podle Tvého scénáře:

1. Okamžitě, co spatřím, že holčička dělá něco, co nemá, ji řeknu (velmi stručně) proč to nemá dělat a ať to nedělá.

2. Pokud pokračuje, hned jí ve vší klidnosti řeknu, že budu počítat do tří, ať skončí do té doby (zabere tak ve 30% případů)

3. Pokud pokračuje, okamžitě jí tu činnost bez debat přeruším a nedovolím jí se k ní vrátit (třeba vykázáním do jiného pokoje, jak píšeš Ty). Většinou se pak k ní nevrátí.

Takže nevyšilovat, hned řešit a být důsledná. Vždy postihovat stejné činnosti (nechce se oblíkat, nechce jít ven, nechce jít domů, nechce si čistit zuby) - prostě musí vědět, že nemá smysl vzdorovat. I když často si říkám, takovou mám dobrou náladu, sakra já žádnej konflikt nechci, tak přesto ji musím vzít a když už jsem řekla jdeme domů, tak trvat na tom, že jdeme domů.

Mám hodně kámošek, co mají stejně staré děti, a tam vidím, kam ta nedůslednost vede. Řeknou jdeme domů a když dítě nereaguje, tak to neřeší, zopakují to za minutu a takhle třeba desetkrát. Pak vyšílí a jejich andílci si užívají svých pět minut slávy

Držím palce!