Heh tak tuhle zásadu (dítě = dospělý) bych opravdu neaplikovala. Dospělý člověk je schopen rozhodovat vždy sám za sebe. Dvouleťák ne. Naopak pro takhle malé dítě je podle mého názoru absolutní volnost v rozhodování škodlivá. Musí vědět, že existují mantinely, které musí dodržovat, a nad jejichž rámec za něj rozhodují rodiče. Nejde o to ho peskovat, ale vést správným směrem. Myslím, že rodič si nevybuduje přirozenou autoritu tím, že nechá dítě o všem rozhodovat samo. Ale ukáže mu, že když o něm rozhodne, je to v jeho prospěch, a naučí ho rozhodovat se ve svůj prospěch samo, na což je ale ve dvou letech brzo.

S tím o tom křiku souhlasím, taky zásadně neřvu. Nemá to smysl, ani pro mě, ani pro Barunku.