Výborně - jestli už jsi to podala, jsi na dobré cestě.
Psycholog, který by ti poradil - sbal mu kufry nebo nesbal mu kufry - by byl špatný psycholog. Ty nepotřebuješ jít cestou, kterou jde nějaký jiný člověk, ať psycholog nebo "nezávislý" člověk na internetu. Potřebuješ jít jen tvou svojí.
Mám strašně ráda větu, kterou říká ve Společenstvu prstenu jeden elf Frodovi: Rada je nebezpečný dar i od moudrého moudrému.
Nikdo není ve tvé kůži. To ty se rozhoduješ a ty musíš taky za svoje rozhodnutí přijmout plnou zodpovědnost, protože všechny jeho pozitivní i negativní následky poneseš opět ty, ne nikdo z nás.
Takže při rozhodování bych se řídila tím - pokud ho vyhodím, co mi to přinese dobrého a co špatného? Pokud ho nevyhodím, co mi to přinese dobrého a co špatného? Co mi přináší současné váhání? Z jakého důvodu vlastně váhám - jde o strach, že budu sama? O strach, že to už bude definitivní a budu za to moci já a ne on? O strach, co to mu řeknou lidi, moji rodiče...? O strach, že by se hned zítra mohl rozhodnout ke mně vrátit?
O strach, že už nikdy nikoho nenajdu? O strach, že nebudu zvládat každodenní životní nároky? O strach, že to prostě nezvládnu?

Když si na tyhle otázky odpovíš, odpověz si pak taky na to, co z toho jsou "velké oči" a co z toho je oprávěný strach. Zkus si představit ten úplně nejkatastrofičtější scénář - kdyby to dopadlo fakt blbě, jak by to vypadalo? Co by se stalo? Co bych dělala já, co on, kde bych bydlela, z čeho bych žila...? Pořádně si to představ.

A pak ze sebe setřepej všechny strachy a udělej zodpovědné dospělé rozhodnutí sama za sebe, bez rad lidí, kteří o tobě houby vědí. Takové rozhodnutí, za kterým si budeš moci stát. Které si obhájíš sama před sebou.

Držím palce.