Také nejsem zastánce toho,aby děti seděli tiše v koutku a hráli si potichu jako myšky.Všechno je to o domluvě a o tom,aby se člověk dokázal vcítit do kůže toho druhého(pokud tomu druhému nevadí i spadnutí špendlíku na zem).Jasně že nedovolím svému synovi házet míčem o zem do 8 hodiny ráno,protože vím,že soused pod námi chodí občas na noční.Jak já jsem se divila,když nad námi sousedovic kluk dupal a vypadalo to,že je tam místo jednoho malého kluka stádo slonů,nebo že mu snad dali na nohy dřeváky místo bačkůrek :-) Jenže pak můj prcek rostl a jak utíkal z jednoho pokoje do druhého,tak to byly taky rány,jako kdybych měla doma stádo slonů.Chudáci sousedi-jenže neřekli nám ani slovo,protože věděli,že děti jsou děti a ty se prostě potřebují pohybovat a ne sedět a čučet jen na bednu.Na oplátku zase můžou ode mě čekat,že když mají u sebe malého vnuka,tak si můj syn nebude pouštět nahlas dětské písničky,nebude hrát na bubny nebo nebude zkoušet hrát doma fotbal apod. :-) Jak už jsem řekla,je to všechno o domluvě,pakliže to chce i druhá strana.