Přidat odpověď
Myslím si, že máme duši, to jsme my skutečně a máme tělo, to je jako materielní šat pro duši (nás) a putujeme. Země je jen jedna z úrovní na které se pohybujeme. Ve védách se jí říká také karmická pálň, místo akce a reakce. Tuto dobu védantisté označují jako kalijugu (juga jako věk) kali znamená něco jako doma temna. Dochází dlouhodobě k jakémusi uvolňování morálky, společenských norem, společenské kontroly a tím taky k mnohem větší zodpovědnosti za vlastní činy a život. Můžeme zakázat potraty, můžeme zakázat sex před manželstvím, můžeme zakázat promiskuitu, můžeme zakázat rozvody, antikoncepci... ty doby už jsou pryč (aspoň tedy v naší euroatlantické kultuře). Zrovna ta otázka potratů nás vystavuje obrovskému tlaku, především tedy ženy, je to obrovská zkouška morální a duchovní vyspělosti, ale i s tím, že můžeme vědomě říct, že tohle ještě není náš level a odmítneme tuto bytost přijmout. Netuším, jakou reakci dostaneme za tento čin, možná že také platí, že nevědomost hříchu nečiní, možná mnohým ženám úplně nedochází co způsobí, pravda ale je, že mnoho žen hodně trpí, když dítě dají pryč, proč trpí? Když jsou třeba i materialisticky založeny? Co způsobuje to utrpení? Je plno otázek co mě k tomu napádá. Taky ale cítím, že nemůžeme jít cestou zákazů, zákonnými normami, ty doby už jsou pryč. Pokud však nedokážeme najít správnou míru osobní zodpovědnosti, je otázka co se bude dít dál.
Předchozí