Mono, já nikdy nebudu rozhodovat o životě druhých lidí - kteří se dobrovolně zříkají sexu, kteří mu nepřikládají důležitost, kteří kšeftují se sexem. Jediné, co by se mi mohlo stát, je, že bych mohla rozhodnout, nebo nerozhodnout o existenci, která začala růst v mém břiše a někdo by mi dal na vědomí, že tato existence bude takto poškozena a ochuzena.

Pak bych zvažovala skutečnosti, které se budou týkat této nové existence, protože někdo mi vložil do rukou ne právo, ale zodpovědnost za toto rozhodnutí. Patrně bych byla rozervaná na kusy, protože opravdu nevím, jestli taková existence, která by pro mě neměla valného smyslu, bude, nebo nebude mít smysl pro jiného tvora. Mohla bych vycházet z toho, že mi bude podobné, nebo taky vůbec........
Je jednoduché, když má někdo nadřazen život nade všechno. Má jasno. Já to tak nemám, život pro mě má smysl naplněný. O to horší je takové rozhodnutí. Nejde o to, co já, nebo co vy - žádná z nás neprošla takovým rozhodnutím. Snažím se pochopit, co všechno může k takovému rozhodnutí vést.