H M,nevím vlastně,co k tomu říct,obdivuju tvoji vyrovnanost,s jakou o problému píšeš.Nevím,jestli jsem statečná nebo zbabělá,vůbec si neumím představit,jít na takhle pozdní potrat.Možná i proto,že jsem na první dítě čekala 13 let a všechno v mým životě si nějak přehodnotila.Zároveň pochopitelně nemůžu na 100% říct,jak bych to zvládla a jestli vůbec.Ale nikdo dopředu neví,co ho čeká a já jsem typ,co moc neřeší zítřek,tak bych do toho skočila po hlavě a modlila se,ať se neutopím.
Ale chápu,že někdo je momentálně v takové situaci,že jí řeší potratem.Spíš mě štve to okolí,které tu ženu k němu přímo i nepřímo dokope.