Kočajdo, nečetla jsem předchozí část článku, jinak různé chromozomální vady by mě osobně moc nevzrušovaly, protože např. Down, nebo Edwards by pro mě důvod k potratu opravdu nebyl, takže na amnio bych se neobtěžovala chodit.
Pokud by nález na UZV byl řekněme nejistý, což se patrně může stát při nepříliš výrazných vadách, které jsou léčitelné a operovatelné, nevolila bych potrat - tedy patrně. Asi bych se řídila instinktem, od začátku jsem třeba věděla, že něco není v pořádku, nebyla jsem na to dítě správně "napojená". Nevím proč, ale funguje to.
Je taky ultrazvuk a ultrazvuk, ale to je jedno, nejde o to někoho přesvědčit, že jedná, nebo uvažuje "správně", nebo "blbě".
Doufám, že teď se nebudu prezentovat jako idiot, ale jestliže rodičům fungoval správný instinkt, nebo spíš matce, prostě věděli.
Nechci lékařům přičítat, že vadu záměrně třeba zveličili, některé vady se můžou do porodu "spravit", některé ne, to bych zase musela všechno nastudovat, nevím, jestli se to týká i vady zmíněné v článku.
U někoho prostě funguje instinkt, někdo se patrně musí spolehnout jen na lékaře a vyšetření. Každý se rozhoduje i s tím rizikem, že může zabít zdravé dítě a je na lékařích, jestli tuhle možnost připustí a rodičům sdělí a je na rodičích, jak se potom rozhodnou. Jsou určité jistoty a nejistoty, které musí vyhodnotit budoucí rodiče, posoudit jejich míru a podle toho jednat.